Mezi nimi Roman Kníže. S hlavou sklopenou a nepřítomným pohledem. „Sedněte si“ pokynul Romanovi a nasadil svou ostrou a nekompromisní masku. „Vy jste se nám k činu přiznal“ oslovil Romana a od poznámek na něj pohlédl.

„Ano“ kývnul Roman jednoduše hlavou. „Přišel jste dokonce sám na policejní služebnu“ četl kapitán Vácha ze spisu. „Tak mi řekněte, jak se to celé stalo“ pobídl ho Vácha.

Roman to už dále nemohl snést. Jeho vlastní svědomí ho hryzalo neskutečným způsobem. Nepomohly litry vodky ani rumu. Nepomohlo nic. Díval se na igelitku, kde bylo to, kvůli čemu takhle jednal. Bezmyšlenkovitě vstal a ještě opilý šel na první policejní stanici.

Ta vysypal vše prvnímu policistovi, kterého našel. Přečetli mu všechna jeho práva, říkali mu, že má právo na právníka. Odmítl. Kapitán Vácha, znalý své práce, nehnul ani brvou. Všechno, co Roman Kníže říkal, poslouchal s kamennou tváří.