„Tady mi to sepište“ posunul k němu papír a tužku. Sledoval ho také při psaní. Vypadal o poznání lépe, než když k němu přišel. Jakoby se mu ulevilo? Když dopsal, přísahal by, že se na něj Roman Kníže pousmál. Vácha se podíval z okna. Na něco si nezvykne nikdy.

Roman Kníže vzal zcela vědomě život nějakému člověku. Muži, kterého znal, ke kterému roky jezdil autem pro benzín a roky si u něj kupoval cigarety. Okradl Tomáše Kratochvíla zcela vědomě. Vzal si přes deset tisíc a k tomu ještě dvě bagety a colu, měl hlad a žízeň.

Roman rekapituloval vše, co se odehrálo na benzínce. I to, jak šel jen krást, vyběhl z prodejny a běžel a běžel. Na konci ulice se zastavil. Došlo mu, že ho Tomáš zná, na malé vesnici se znají všichni. Práskne ho a pro něj si přijdou. Otočil se na podpatku a vydal se zpátky na benzínku.

Tam si vzal flašku whiskey, třikrát se z ní zhluboka napil a pak vytáhl nůž, který nosí v kapse už roky. Chvíli se prali, ale Roman byl silnější. Asi adrenalin a alkohol. Bodl jednou, Tomáš spadl na zem. Bodl podruhé, bodl potřetí, bodl počtvrté.

Když bodl asi popáté, už se nehýbal. Až teprve nyní mu došlo, co udělal. Zabil. Člověka. Pro pár tisícovek. Pro deset tisíc korun. Někoho, ke komu roky a roky chodil pro cigára a který mu nejednou v hospodě koupil pivo nebo panáka.