„Špatně, všechno špatně!“ zaklel Roman a vztekle kopl do stroje před sebou. Sáhl po sklenici a zhluboka se napil piva. „Heeeej“ houkl na něj výčepní a zle se podíval. „Sorry brácho“ zvedl ruce do výšky. Ten si ten automat nějak zamiloval. „Nazdárek Romane“ ozvalo se. „Nedá se říct, že bys mě rád viděl, co?“ opřel se Dingo o jeho rameno.

„Já…já…já ti to vrátím“ koktal Roman a preventivně bledl. „To si piš chlapečku, že mi to vrátíš“ poplácal ho Dingo po rameni. „Termín máš do zejtřka, víme, že?“ chytil ho bolestivě za rameno. Do háje, co teď? Projel svých dvacet tisíc, které měl našetřené, Dingo mu půjčil sto tisíc. A zítra mu musí vrátit sto padesát. Z posledních drobných zaplatil pivo a vydal se do sychravého večera. Tohle musí nějak vyřešit.

Znovu se ozval zvonek ode dveří. Aha, tak to Janu vzbudilo. Namáhavě vstala z gauče, kde usnula a šla ke dveřím. Tomáš, jistě si zapomněl klíče. Podívala se pro jistotu skrz kukátko a překvapeně otevřela dveře. Dívala se do tváře dvěma policistům. „Dobré ráno paní Hornová“ civilně jí pozdravili. „Můžeme dál?“ ukázali za Janu do bytu.