Jana vytáhla z lednice oblíbený sýr Tomáše. Když zavíral benzínku, obvykle chodil pozdě. Chvíli však spolu ještě poseděli, sdělili si novinky a dali si rychlé dvě deci vína. Nalila dvě deci bílého vína. Pro Tomáše. Ona nemůže, nosí pod srdcem jejich společný poklad. Dítě, které dá jejich životu konečně smysl, zhmotní jejich lásku. Vše, čím si prošli, co spolu přečkali. To všechno mělo smysl. Pohlédla na hodiny. Jedenáct. Touhle dobou už obvykle bývá Tomáš doma….

„Taky se ti to tak dneska táhlo?“ zajímala se Diana, pokladní. „Neskutečně“ kývl hlavou Tomáš. Diana se protáhla na židli a zívla. „Mám spočítáno, kasa mi sedí“ zaradovala se a sepsala příjem. „Mě se nechce uklízet…“ nakrčila nos a znovu zívla. „Tak se na to dneska vykašli, uděláme to zítra“ mávl rukou Tomáš a poslal svou nejlepší pokladní domů. „Ty nejdeš?“ zajímalo ji. „Spočítám alespoň tržbu, neusnul bych“ pokrčil s úsměvem rameny. „Fajn, tak zítra přijdu o půl hodiny dřív a vytřu“ rozhlédla se po prodejně. „Měj se, čau“ mávla na Tomáše a ten jí zběžně odpověděl, zabrán do počítání tržby.